01/08/2024

Plzeň Prazdroj

začátek: 20:00 hod.

doplňující informace...

14/05/2024; Akce

22/03/2024; Novinky

03/12/2021; Shop - nové CD

08/11/2021; Download

U příležitosti vydání zbrusu nového alba skupiny Kečup Frontální útok u hudebního vydavatelství Popron music jsme se domluvili na krátkém posezení s kytaristou a zpěvákem Karlem Paulem. Bylo to příjemné povídání nejen o nové muzice skupiny.

Ahoj Karle, jak se vede, jsi v pohodě?
A víš, že jsem hodně v pohodě. Vlastně můžu říct, že už mi dlouho nebylo tak skvěle jako teď, když vyšlo po delší době nové album Kečupu.

Už se to doneslo i ke mně, album Frontální útok je prý hodně velkej nářez a některý lidi jsou z toho docela dost příjemně „vyděšený“! Poslech tohle všechno nakonec potvrdil!
Fakt? Tak to rád slyším, už jsem měl taky pár telefonátů, kdy mi známí blahopřáli a někteří byli úplně nadšení. Rocková šeptanda funguje spolehlivě a rychle. Kamarád mi doslova řekl, myslel jsem jednu chvíli, že poslouchám nové CD Ozzyho Osbournea (smích). To jednoho fakt potěší…

Než se podíváme na nové album ještě malý pohled zpět. Ty jsi prožil poslední rok v obrovským tempu, můžeš udělat malou rekapitulaci toho, co všechno se vlastně stalo?
Máš pravdu, bylo to docela šílený, ale já bych rád zdůraznil, že to bylo delší období než jeden rok i když tímhle rokem to celé vyvrcholilo. Svedl jsem takovou malou válku sám se sebou a zároveň jsem si dokázal, že jsou v životě okamžiky, kdy musíš pořádně zabojovat. Samozřejmě díky klukům z kapely se povedlo spousty věcí, sám bych to těžko zvládnul. Když jsem v roce 2004 házel velkým obloukem natočený nový cédéčko skupiny Kečup do koše, najednou to vypadalo, že je s kapelou doslova konec a já jak se říká, stál na rozcestí. V té době mi hodně pomohl staronový basista Fany Veselák, který se poté, co jsem byl nucen pro vnitřní rozpory rozpustit kapelu, vrátil do Kečupu. Já nejednou cítil, že na to nejsem už sám. Dalším důležitým zlomem se stali dva skvělí muzikanti, kteří posílili Kečup, kytarista a zpěvák Jirka Kříž a bubeník Kamil Šulan.

Proč jsi vlastně Kečup rozpustil, šla kolem toho spousta fám a pomluv.
To je možná fajn, i špatná reklama je vlastně dobrá reklama. Pro mě je to vlastně už uzavřená záležitost. Tehdejší basista Kečupu, kterej taky zpíval, složil na tehdy novém albu pár věcí a najednou měl pocit, že je poněkud nedoceněn. Těsně před vydáním se mě snažil najednou přitlačit ke zdi, a navíc negativně ovlivnil ostatní kluky. Situace v kapele v té době byla dost napjatá a mně bylo najednou jasný, že bude lepší se rozloučit a natočenou desku nevydat. Nebylo to jednoduchý, musel jsem zrušit spousty letních vystoupení a rychle si srovnat v hlavě, co bude dál. Bohužel doprovodným programem se staly nejrůznější nechutnosti a pomluvy. Dokonce to vyvrcholilo stažením desek Kečupu z obchodů a moje tvář se objevila v jednom předním bulvárním časopise. Dneska už se tomu vlastně jenom směju. Stojím pořád na podiu a mám kolem sebe absolutně nejlepší sestavu Kečupu, která kdy byla. Vlastně díky těm sračkám jsem tam, kde dnes jsem, za což vlastně děkuju. Každý muzikant si může zkusit jednu poměrně drsnou záležitost, sehnat muzikanty, postavit kapelu, živit jí a začít bojovat o přízeň fanoušků. Fakt to není jednoduchý, je to tvrdá práce na léta !

Je těžké v dnešní době sehnat do kapely muzikanty, kteří jsou instrumentálně zruční a navíc ještě cítí, to co hrajou?
Je to hodně těžký, muzikantů je spousta ale těch, kteří chtějí táhnout za jeden provaz a navíc umí skutečně hrát je jako šafránu. Já se můžu vlastně chlubit, že kromě Fanyho Veseláka tvoří Kečup velkej bubenickej talent Kamil Šulan a kytaru znásilňuje takovej střelec jakým je Jirka Kříž. Jsou to pohodoví kluci, kteří se ukázali jako skvělí profesionálové a hlavně chtějí v muzice něco dokázat. Jsem štastnej, že s nima prožívám tu velkou rockovou euforii.

Co se vlastně stalo, že Kečup zní najednou jako z jiného světa. Muzika na albu Frontální útok je tak strhující a našlapaná, že se skoro nedá věřit, že to hraje Kečup! Kromě toho jste úplně změnili image?
Ty nás dost chválíš (smích), to teda děkuju. Já už jsem to v jednom rozhovoru řekl. Pro mě skončila jedna éra kapely, která byla úspěšná, ale zapadli jsme do škatulky, která nás postupně svazovala. Najednou jsem si uvědomil, že jsem teď hudebně absolutně svobodný, už nemusím dělat ústupky a kompromisy ve jménu toho, abychom potěšili a nenaštvali zároveň. Každý muzikant se vyvíjí a výsledkem toho je přelomové album Frontální útok. Velkou mírou se o to zasadili i ostatní kluci z kapely. Změna vzhledu kapely je v postatě logická, nebyla to žádná křeč, prostě najednou se míň smějeme, máme trošku tmavší trička a pár řetízků na krku. Že to byl správný krok, potvrzují hodně nadšené reakce fanoušků na vystoupeních.

Přesto se nemohu nezeptat. Neměli jste obavy z toho, že nové písničky lidi spíš překvapí nebo dokonce odradí?
Řeknu ti to na rovinu. Ani na okamžik jsme nezapochybovali, že tahle muzika nezabere. Už první písničky z nového alba, který jsme začali hrát na vystoupeních, bodovaly rychlostí blesku. Myslím, že nám to vyšlo, teď jenom rychle do dalších míst Česka!.

Má název alba Frontální útok nějaký zvláštní podtext?
Určitě! Je to náš frontální útok na českou rockovou scénu, útok na naše věrné fanoušky, na ty, kteří nás vlastně nikdy nebrali vážně, na hudební publicisty, kritiky, na ostatní kapely, prostě na všechny, který chceme albem oslovit. Zatím se útok daří, ale rozhodně jsme nevyhráli, bude to ještě dlouhej boj!

To, co překvapí na první poslech, je fantastický zvuk celého cédéčka. Kytary jsou temný a ďábelsky podladěný, album zní jako by se nahrávalo někde v Americe! Jak jste to dokázali, u nás je přece zvykem plakat, že prostě nelze natočit to co na západě?
Frontální útok jsme nahrávali v ostravském studiu Citron v létě letošního roku. Samozřejmě jsme si pečlivě vybírali toho správného zvukaře, v případě Libora Mikošky to vyšlo stoprocentně a taky hudební režie Honzy Militkého je skvělá. Měli jsme přesnou představu, co vlastně chceme a jak by měl zvuk kapely vypadat. Spousta přátel se lehce usmívala, když jsme na nich album ještě před vydáním testovali. Už při prvních tónech jim však úsměv na rtech lehce zmrzl. Myslím, že se to docela povedlo, nejlepší album Kečupu je tady!

Je na desce písnička, která bude určená pro rádia a s tím souvisí i otázka. Bude klip?
Je to číslo sedm, Srdce na klíč. Chtěli jsme udělat jednoduchou rockovou písničku, ze které ale jde pořádně hustá energie. Klip v němž hrajeme jen my, tedy kapela, jsme natočili v jednom kouzelném kamenném podzemí v Plzni a co nevidět by se měl objevit všude tam, kde se v televizích klipy vysílají, včetně hudební televize Óčko. Cesta písničky za titulem hit je ale někdy dlouhá, snad to vyjde.

Co bys vzkázal těm, kteří si vaše album Frontální útok koupí nebo se chystají na vaše vystoupení?
Kečup je kapela, která si nehraje na žádný umění. Chceme rockovou muzikou hlavně bavit lidi, jde nám o to, abychom dávali dobrou náladu, pozitivní energii a optimismus. To není snad málo!

Karle díky za rozhovor a ať se Kečupu daří!

Ptal se Jirka Skála

Zpět